M.D.I.S.

Naděje a smysl života

(úryvek z knihy)

Naděje. Kde ji nalézt, v čem ji vidět? Odpověď na tuto otázku je ryze individuální. Většina lidí si najde právě ten svůj smysl, právě tu svou naději pro svůj osud, pro svůj život. Miloš (i když ví, že pravděpodobnost je velmi malá) stále vidí malé jiskřičky naděje na zlepšení. Raduje se z každého malého krůčku. Svůj smysl nalezl v pomoci druhým lidem. Je to pro něj i smysl Davidova života a všeho, co se stalo (nebýt Davida, nedělám to).

Inspirací k tomu, co vše člověk dokáže a jakým způsobem dokáže přetvořit utrpení ve výkon, mohou být příběhy. Příběhy, jako je Davídkův a Milošův, který jsme se pokusili vyprávět. Příběhy, s nimiž se setkáváme díky své práci a při kterých se tají dech. Jak bych se zachoval já? Zvládl bych to? Nevím, opravdu nevím. Pro mne jsou to hrdinové života, kteří hrdě a lidsky čelí osudu.

Pro vás, kteří jste prožili či prožíváte podobně tragickou životní zkušenost, může být naše kniha nadějí a důkazem, že vše zvládnete. Doufáme, že pro vás byla povzbuzením a užitečným rádcem. I přes to, že je knihou bez konce, protože Milošův a Davídkův příběh pokračuje. Jdou společně dál na cestě životem.

„Nejdříve se může můj život stát smysluplným tím, že vytvářím nějaké dílo; ale také tím, že něco prožívám – něco nebo někoho prožívám, a prožívat někoho v jeho celé neopakovatelnosti a jedinečnosti znamená milovat jej. Děje se to tedy buď ve službě nějaké věci, nebo v lásce k nějaké osobě, že naplňujeme smysl – a tím uskutečňujeme také sebe sama.

Konečně se však ukazuje, že tam, kde jsme konfrontováni s osudem, který jednoduše nelze změnit, řekněme s nevyléčitelnou nemocí, s inoperabilním karcinomem, že tedy tam, ba právě tam, lze ještě pořád utvářet život smysluplně, neboť potom můžeme uskutečnit dokonce to nejlidštější v člověku a to je jeho schopnost změnit také tragédii – na lidské úrovni – v triumf. To je právě tajemství bezpodmínečné smysluplnosti života: že člověk je právě v mezních situacích vyzýván, aby podal svědectví o tom, čeho je schopen. Život nepřestává mít do slova a do písmene až do posledního okamžiku, až do posledního vydechnutí smysl.“ )

Viktor E. Frankl