Nepodmíněná láska
(úryvek z knihy)
„Můžeme mít lásku? Kdybychom mohli, potřebovala by láska být věcí, něčím, co můžeme mít, vlastnit, majetničit.
Pravdou je, že žádná taková věc jako ‚láska‘ neexistuje. ‚Láska‘ je abstrakce, snad nějaká bohyně nebo cizí bytost, ačkoliv nikdo nikdy žádnou takovou bohyni neviděl.
Ve skutečnosti existuje jen akt milování. Láska je produktivní činnost. Zahrnuje v sobě starat se o někoho (nebo o něco), poznávat, reagovat, potvrzovat, radovat se: a to ať jde o člověka, strom, obraz, myšlenku.
Znamená to probouzet k životu, obohacovat ho. Je to proces sebeobnovování a sebeprohlubování.“ (Fromm 1994, s. 41–42)
Co je vlastně láska? Proč někoho milujeme? Co od toho čekáme? Existuje bezpodmínečná láska, kdy člověk dává, aniž by cokoli očekával?
Láska … slovo, které tak často používáme, přitom její podstata je předmětem stovek let úvah filozofů, myslitelů a teologů. Vypadá to jednoduše, ale co znamená druhého doopravdy milovat?
Abraham H. Maslow v knize O psychologii bytí rozlišuje lásku nedostatkovou a růstovou (vyžadující a nevyžadující láska).
Nedostatková láska vyplývá ze situace, kdy nám něco schází, a právě to hledáme u druhého člověka, kterého milujeme.
Hledáme u druhého jistotu, kterou nemáme, potvrzení toho, že stojíme za to být milováni, hledáme vlastnosti, dovednosti a charakteristiky, které nám imponují.
Jiní svého partnera milují proto, že se jím mohou pochlubit a stávají se tak součástí určitého společenského statusu (Yalom 2006). Motivace mohou být různé a velmi složité.
Naproti tomu lásku růstovou mohou prožívat a dávat lidé, jejichž základní potřeby jsou naplněny a více než přijímat chtějí dávat.
Vyžadující láska je „něco za něco“ (abych tě měl rád, musíš dělat to či ono, být takový a takový …).
Nevyžadující, růstová láska je nepodmíněná, podporující, probouzející, umožňující druhému růst a seberealizovat se.
Právě takovou může být láska k nemocnému, umírajícímu nebo k postiženému dítěti. Je to prosté dávání, které může samo o sobě přinášet radost. Nic zvláštního za to nedostáváme a ani neočekáváme.
V partnerských vztazích to bývá složitější a naše očekávání jsou často příčinou konfliktů a nedorozumění.